Seriál: Můj život s cukrovkou - 3. část - Na jídlo se nezapomíná

Seriál o cukrovce a eVito pokračuje, předchozí díly s tématy Můj život s cukrovkou a Cukrovka – Cíle, kroky, aktivity najdete níže na blogu. Dnes se zaměřím především na problémy diabetiků se sestavováním jídelníčku.

Nejprve statistiky dní minulých

Celkové shrnutí:

Denně deset tisíc kroků zatím nezvládám, průměr je ale téměř třináct tisíc, což nezní špatně :-).

Vypadá to, že v prvním týdnu se mi podařilo sportovat každý den alespoň jednou, ale nenechte se zmýlit.V sobotu i v neděli jsem jen rychle chodil.

Druhý týden vypadá podobně, také jsem nesportoval, jak bych chtěl. Snad příště. Určitě příště.

Jídelníček, díl první

Diabetik si "užívá" už při vymýšlení běžného jídelníčku. Snaží se omezit rychlé cukry, tedy ty, které tělo zpracovává během minut či půlhodin. Představte si třeba mou oblíbenou laskonku či kokosku, ale třeba i bílý rohlík je zdrojem energie, se kterou pak slinivka bojuje zoufalý boj. Dalším protivníkem jsou pro cukrovkáře živočišné tuky. Tedy hlavně pro ty z nás, kteří máme sedavé zaměstnání a s pohybem to moc nepřeháníme.
Teď máte zběžnou představu, co cukrovkář nesmí, které výlohy míjí rychlejší chůzí a kdy mu kane slza při pohledu na zakázané ovoce.

Naopak hledá nápady na oběd v regálech s celozrnným pečivem, zeleninou, drůbeží a vodní havětí. A když si myslí, že je jeho menu málo komplikované, vymyslí si, že budete třeba pescetarián. To je vegetarián, který si dopřává i ryby a jiné vodní potvory. Důvod je jednoduchý. Jako každému z nás, i diabetikovi se v okrajových částech krevního řečiště usazuje LDL cholesterol. Netušil jsem, jak na tom jsem do chvíle, kdy mi oční lékař ukázal snímky mého očního pozadí. "A tady ty bílé skvrnky jsou tuky, které se časem přesunou do centra vidění. Sítnice bude zjizvená, říkáme tomu diabetická retinopatie. No, pak si dáme laserovou operaci. Chlapče, musíte se více hýbat a něco udělat se stravováním." Dal jsem na jeho radu a po půl roce vypadal snímek o dost lépe. Pak se nedivte, že se k masu už moc vracet nechci. Ale nikdy neříkejme nikdy, že...

Snažím se sledovat a průběžně zaznamenávat, co sním, jak vydatné bylo jídlo, kolik si píchnu inzulínu. Prostě to nejdůležitější, co potřebuji. Schválně jsem napsal snažím, protože soustavné a pravidelné záznamy to opravdu nejsou. Dříve jsem si zapisoval do bloku nebo do paměti. Večer přepsal, co jsem rozluštil nebo nač si vzpomněl. Teď to mám snazší. Pomocí aplikace v mobilu si mohu vést záznamy prakticky okamžitě. Jen se rozhoupat a začít poctivě psát.

Když diabetik zvládne každodenní menu, je na čase mu ho trochu zkomplikovat. Sportuje-li, brzy zjistí, že každý sport mu nabourá stav cukru v těle jinak, nemluvě o intenzitě, se kterou se tomu sportu věnuje. Proto si musí změřit glykémii před započetím sportovní aktivity (a zaznamenat si ji), doplnit cukry (a zaznamenat příjem). Dobré je změřit se i po ukončení sportu (a zaznamenat si výsledné hodnoty). Důvod je jasný - po čase získá důležitý přehled, jak jeho tělo reaguje a bude schopen se připravit na jeho reakce - vezme si s sebou dostatek gelů, díky kterým se nedostane do hypoglykemie a nebude riskovat nechtěný výlet žlutým vozem se zapnutým majáčkem.

Až budu mít jídelníček vedený tak, jak by měl být, zkusím něco podniknout se svou inzulinovou lypodistrofií (Poznámka pod čarou: Text je v holandštině, jinde jsem na ilustrační obrázky nenarazil.) Oč jde? Pokud si cukrovkář aplikuje inzulín inzulínovým perem např. do břicha a na stále totéž místo, může si vypěstovat již zmíněnou inzulinovou lipodystrofii. Hrozivé slovo, že? Jde vlastně o reakci těla, které se poškodí v místě, kam neustále pícháte jehlu. Cvičení pomáhá pomalu, je na čase vyzkoušet další krok - úpravu jídelníčku.

Jdu si vést jídelníček. Jak jste na tom vy? Zapisujete si poctivě každé jídlo, každou sklenku?