NIKDY NENÍ POZDĚ ZAČÍT MYSLET NA SVÉ ZDRAVÍ

Začátkem roku se většina z nás ohlíží zpět: „Kolik jen jsem těch plánů se svým tělem měl, kolik diet jsem již držel“, ale teprve v minulém roce se mi zadařilo. Měl jsem štěstí, že mi můj lékař dal na výběr: buďto inzulin, nebo být pod kontrolou – pravidelná chůze a řízený jídelníček - prostě eVito.

Ale hezky od začátku.

Je mi 67 let. Do svých 44 let jsem vážil 75 kg, denně jsem běhal 5 km, jen při nepřízni počasí 3 km. Do práce jsem po většinu roku jezdil na kole 15 km. O víkendech jsem běhával 10-15 km, dokonce jsem si troufnul i na delší tratě…Poté přišel rok 1989 a já ho bral jako velkou příležitost, jak se prosadit. Začal jsem podnikat. První, co jsem obětoval, byl pravidelný běh. Běhal jsem jen o víkendech. Poté jsem začal pracovat pro jednu velkou zahraniční společnost, práce mě naplňovala a já jsem vše obětoval kariéře. Sport jsem zcela zatratil a vyměnil za úspěšnou kariéru.

V roce 2010 jsem vážil metrák, měl vysoký tlak i cholesterol a jako by to nestačilo, doktor mi diagnostikoval diabetes. Zatím jen zvýšenou hladinu cukru 6-7 mmol/l, ale já na to nedbal. Léčba dietou??? „Dostanete leták a snažte se.“ Úspěšná kariéra mě přivedla do Prahy a já pracoval více a ještě déle. Práce mě bavila, naplňovala a tak jsem svému tělu vůbec nenaslouchal.

V roce 2012 přišla pohroma, tedy pro mě. Cukr 12 mmol/l (pozn. hodnoty normální glykémie nalačno jsou 3,8–5,6 mmol/l), váha 120 kg. Poté přišla hospitalizace, aplikace inzulínu, přísná dieta. V té době jsem byl s VŠTJ Medicina na edukačním pobytu o cukrovce a konečně jsem se dozvěděl, co jsem potřeboval, ale pohyb jsem nepřidal. Po roce následovala naordinovaná dieta a léčba už jen medikamenty, váha se držela na 110 kg. Nadále jsem pracoval, dietu dodržoval, jediný prohřešek byl sekt brut. Můj denní režim - ráno doma, auto, v práci z parkoviště do výtahu, jednání, počítač, porady, jednání…Čas plynul a já si koupil první krokoměr, vnučky ho nastavily, protože děda se s těmito hračkami nekamarádil. První den s krokoměrem v práci ukázal, že jsem ušel 300 kroků, ale abych nepřeháněl občas i 500. Byl jsem přesvědčen, že je vše OK, protože dodržuji dietu. Mnozí asi znáte rámcový jídelníček na 150 sacharidů. Tak proč se hýbat? Změnu nepřinesly ani naše dovolené na plážích, ale vždy jsem přijel o dvě až tří kila lehčí. Zrovna tak po návratu z rybaření z Norska či jiných míst. Přičítal jsem to méně tučné a bez omáčkové kuchyni. Dnes vím, že to bylo jinak.

Květen 2015 glykémie ještě nad 8 mmol/l, nyní glykémie pod 6 mmol/l

V 65 přišel důchod a mně se „zhroutil“ svět - zahrada, ryby, občas do Prahy. Najednou jsem měl spoustu času, tak jsem začal chodit - 2 000 kroků obden. Dnes se tomu směji. Za dva roky dodržování diety opět mírně přes 120 kg a cukr 8-12 mmol/l. Kruh se uzavírá a dostávám se na začátek mého příspěvku...

Dne 14. dubna 2015 si na ruku připínám krokoměr a v počítači se mi zabydluje kamarád, program eVito, 10 000 až 20 000 kroků za den. Tak to jsem získal.

Duben 2015 TK 146/81, nyní TK 127/72

A o co jsem přišel? O jeden pár běžeckých bot, o svou váhu, o vysoký tlak, o cholesterol.

Od dubna jsem zhubl 11 kg, cukr klesl na 6,2 mmol/l, TK127/72, cholesterol v normě. Ale hlavně

mám průměr 16 000 kroků denně, bez chůze si neumím představit svůj den. Moje žena mi říká, že jsem posedlý chůzí. Vím, že to nejsou žádné zázraky, určitě jsou na tom mnozí lépe.

Já jsem si však dokázal, že nikdy není pozdě se začít hýbat, zažívám velký příliv energie, ale hlavně ten POCIT...tak ten přeji vám všem.

Příště více o mých začátcích a pokrocích s eVitem.

Honza H.