S eVito systémem jsem se seznámil vloni na konci léta. Při pravidelné roční lékařské prohlídce mi v krvi a moči vyskočil cukr, glykemická hodnota činila přes 15, následné podrobnější vyšetření potvrdilo diabetes 2.stupně. Z toho vyplynula potřeba více se hýbat a spalovat tak nadbytečné kalorie a odbourávat cukry. Při mých cca 105 kg živé váhy by mi i velmi mírný klus pravděpodobně odrovnal klouby a navíc pro kardiaka je taková zátěž spíše nežádoucí. Takže chůze. Věděl jsem, že existuje zařízení na počítání kroků, ale moc jsem tomu nefandil - kdysi jsem koupil ruský mechanický krokoměr svému strýci a on ho dost kritizoval za nepřesnost. No přesto ale jsem zapátral na internetu a v záplavě krokoměrů od levných typu klíčenka po drahé typu profi sporttesterů jsem narazil na eVito. Při bližším zkoumání jsem postupně zjišťoval, že se jedná o velice sofistikovaný systém a nadchnul jsem se pro to. Takže jsem si koupil přístroj s ročním eVito Active a dobře jsem udělal. První měsíce jsem sledoval velmi pozorně co jím a zanášel to do systému, sledoval svou váhu a všechny ty obvody paží, stehen, boků atd... a záhy s potěšením sledoval, jak v grafu jde křivka dolů a i moje okolí si povšimlo patrných změn na mojí postavě. Hlavně ale šel dolů cukr a cholesterol, krevní tlak jen občas zakolísá, jinak ale bývá na zcela normálních hodnotách.
Když jsem se podíval zpětně na den, kdy jsem nachodil těch Vámi zmiňovaných 54 784 kroků (cca 33 km), tak se ukázalo, že se jednalo o neděli a to hned první březnový den. Já v současnosti nechodím do práce, takže chodím v pátky - svátky, zda je všední či víkendový den u mne nehraje roli, takže těch případů. kdy nachodím během jediného dne kolem 50 tisíc kroků je v březnu víc. Jsem v tomhle asi dost ve výhodě oproti většině ostatních soutěžících. V době, když jsem chodil do práce, jsem nachodil něco přes den (do práce a zpět pěšky), nejvíc jsem ale chodíval večer, zhusta jsem vyšel kolem sedmé a vracíval se po jedenácté či později, což se ne vždy doma setkávalo s pochopením a navíc se ozývaly obavy, že mne na silnici něco srazí... Bydlím totiž v obci Struhařov (Praha - východ) a okolní silnice jsou jedinými komunikacemi, po kterých večer lze chodit (chodím s cykloblikačkou a baterkou, často i v reflexní vestě). Jednou se mi stalo, že mezi obcemi Srbín a Svojetice po mě asi nějací rozdovádění kluci v protijedoucím autě hodili litrovou sklenici od okurek plnou vody a zasáhli mě do břicha. Byl to úder, jak když býk kopne a já si uvědomil, že mi ti hošani mohli taky klidně mířit i na hlavu... Od té doby se snažím si své odchodit hlavně přes den, když už tu možnost mám.
Nachozené kroky v měsíci březnu 2015 (pro zvětšení klikněte na obrázek)
Moje nejoblíbenější trasy jsou: Struhařov - lesem do Jevan - po silnici na Vyžlovku - Louňovice - Mukařov - když je čas tak Vojkov - buď lesem z Vojkova, nebo po silnici z Mukařova do Svojetic - Struhařov. Další častou trasou je: Struhařov - Třemblat - přes Myšlín (kratší varianta) nebo pod Hrusicemi (delší varianta) do Mnichovic a buď zpět do Struhařova, nebo pokračuji na Strančice - Světice - Říčany - Vojkov - Mukařov - Svojetice - Struhařov. V březnu jsem si navíc zachodil i v Krkonoších, kde jsme byli s rodinou o jarních prázdninách na Malém Šišáku. Nejvýživnější" procházka tam byla v sobotu 14.března, kdy jsem za mlhy, sněžení a silného větru vyrazil přes Špindlerovku kolem Petrovy boudy po Cestě CZ-PL přátelství na Luční boudu, dále na Výrovku, lavinovým úsekem Dlouhého dolu na Svatý Petr a do Špindlerova Mlýnu a silnicí zpět na Malý Šišák. Cesta trvala asi od půl desáté ráno do osmi večera..
Nejhorší to bylo na úseku po Výrovku, kdy byla viditelnost místy sotva od kůlu ke kůlu podél cesty. Pak ještě cesta Dlouhým dolem podél lavinových polí, kde se už sice vyjasnilo, zato jsem se ale místy bořil do čerstvě navátého prašanu až po pás. Při prudkém sestupu jsou taky více zatěžované ty svalové partie, které na zátěž moc zpravidla zvyklé nejsou, takže se po hodině člověku ty sulcky klepou jak v jeho poslední hodince. Ušel jsem něco kolem 30 km, na trase jsem měl spuštěný v mobilu program MapMyRun, který přes GPS zakresloval můj pohyb do mapy a podle GPS to bylo 27 km.
Jinak ten program MapMyRun je docela zajímavá záležitost, někdy ji používám, když jdu novou trasu poprvé. Jinak raději šetřím baterku v mobilu, který si vezme své když z něj poslouchám rádio, nebo ještě častěji rozhlasové hry a audioknihy v mp3. Je to úžasné a všem vřele doporučuji, pro mne osobně je při chůzi mluvené slovo k poslechu lepší, než hudba. Člověku cesta rychleji ubíhá, nepociťuje tolik únavu, krásně si pročistí hlavu.
Jinak co se týče mého vybavení a co si beru na delší cestu (40 tisíc kroků a víc). Trekingové oblečení - kalhoty a bundu, obouvám trekingové goretexové Adidas. Goretex se postupně přizpůsobí tvaru nohy a nedělají se puchýře. Samozřejmě důležité jsou proto i ponožky - opět funkční trekingové, se zesílenou špičkou a patou. Jedny náhradní v batohu. Termatexové prádlo, nebo funkční prádlo (klidně i levné z Lídlu, mně značka Crivit vyhovuje). V zimním čase fleecovou mikinu, čepice a rukavice, v batohu nosívám na celý den dvě litrové termosky s citrónovým či mátovým čajem, mimo zimní období aspoň litr vody (chodím přes obce, kde mohu dokoupit). Moc si nepotrpím na různé ty řízky s chlebem, zpravidla si vystačím se dvěma jablky, čtyřmi rohlíky a dvěma baleními sušenek. Důležité je mít v batohu suché tričko a krabičku náplastí, kdyby přece jenom... A jisté množství toaletního papíru, jeden nikdy neví, kdy se bude hodit...:-), Pláštěnku nenosím, spoléhám se na nepromokavost bundy.
Chodím téměř non-stop. Jsem schopen vyrazit ráno v šest a do deseti večera se zastavit jen na oběd (10 - 15 minut) a na pití čaje (10 min.). jinak mi vyhovuje neustále se hýbat, po pauze se totiž těžko dostávám do tempa. Pokud je navíc chladno, zpocené tělo ten chlad vnímá víc v klidu, než za pohybu. On i ten termatex má své limity.
Pokud ujdu cca 50 a více tisíc kroků, zpravidla mě při chůzi sužuje bolest v zádech, v oblasti křížů. Zatím jsem ještě nedal na rady mnohých, abych zkusil Nordic-Walking hole a občas si závěr chůze protrpěl s pocitem přeražených zad. Mám totiž radši volné ruce, hole by mi překážely. Komu ale hole v rukou nevadí, pak by měl chůzi s nimi aspoň vyzkoušet, je fakt, že takové hole správně dlouhé pomáhají držet tvar páteře při chůzi ve vzpřímeném stavu, bez deformace a nežádoucího zatěžování skupin zádových svalů.
Tolik k mému chození a zkušenosti se systémem eVito. Je to pomocník za dobrou cenu, uživatel samozřejmě musí o jeho pomoc aktivně projevovat zájem. Těm, kdo zájem o jeho pomoc mají, jej mohu vřele doporučit.
S pozdravem,
Ivo L.
Žádné komentáře :
Okomentovat