Testování krokoměrů

Sami ze zkušeností víme, jak velký pomocník a motivátor může být obyčejný krokoměr. V dnešní době jsou tato zařízení – krokoměry či fitness hodinky stále populárnější. Jak se v nich ale vyznat a co od nich chtít? Vzali jsme si jich přes vánoční svátky zase pár na paškál a podíváme se na ně blíže.

Do našeho testu jsme vybrali různé typy:

•  Mi Band od Xiaomi
• GoQii
• Garmin vívosmart Optic
• (a částečně srovnáváme s Garmin vívoactive)

1) Prvním ze zařízení je krokoměr bez displeje Mi Band od společnost Xiaomi. Důvodem výběru je jeho dostupnost na českém trhu a recenze jej hodnotí vesměs dobře. Vývojáři pro něj připravují vlastní aplikace, aby jej bylo možné vytěžit na 100 %. Krokoměr je maličký, design není úplně špatný a můžete si vybrat mezi barvami náramku.

2) GOQii náramek (jedná o americkou značku), vývojáři jsou flexibilní a na svém zařízení stále pracují. Na první dojem se jedná o robustnější zařízení s displejem s variabilními gumovými náramky. Zařízení monitoruje širší spektrum parametrů. Co jej odlišuje od ostatních, jsou „koučovací“ služby odborníků prostřednictvím mobilní aplikace. Tyto služby ale nejsou součástí našeho testování.

3) Garmin vívosmart Optic – jako fanoušci Garminu jsme opět zaplesali.  Když výtečný vívofit nahradil vívosmart s notifikacemi z telefonu a nyní navíc Garmin své zařízení osadil snímačem tepové frekvence s kontinuálním monitoringem, museli jsme otestovat.

NIKDY NENÍ POZDĚ ZAČÍT MYSLET NA SVÉ ZDRAVÍ

Začátkem roku se většina z nás ohlíží zpět: „Kolik jen jsem těch plánů se svým tělem měl, kolik diet jsem již držel“, ale teprve v minulém roce se mi zadařilo. Měl jsem štěstí, že mi můj lékař dal na výběr: buďto inzulin, nebo být pod kontrolou – pravidelná chůze a řízený jídelníček - prostě eVito.

Ale hezky od začátku.

Je mi 67 let. Do svých 44 let jsem vážil 75 kg, denně jsem běhal 5 km, jen při nepřízni počasí 3 km. Do práce jsem po většinu roku jezdil na kole 15 km. O víkendech jsem běhával 10-15 km, dokonce jsem si troufnul i na delší tratě…Poté přišel rok 1989 a já ho bral jako velkou příležitost, jak se prosadit. Začal jsem podnikat. První, co jsem obětoval, byl pravidelný běh. Běhal jsem jen o víkendech. Poté jsem začal pracovat pro jednu velkou zahraniční společnost, práce mě naplňovala a já jsem vše obětoval kariéře. Sport jsem zcela zatratil a vyměnil za úspěšnou kariéru.